Shakespeare, William - Hamlet
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Vysloví-li někdo jméno William Shakespeare, většině z nás se v paměti vybaví jméno tragédie Hamlet, která je po Romeovi a Julii snad jeho nejznámějším dílem.
A Tragický příběh dánského prince Hamleta má svému čtenáři vskutku co nabídnout. Děj je poskládán z dvaceti vyobrazení. Na začátku je popisován Hamletův smutek nad pochybnou smrtí drahého otce, následné princovo setkání s otcovým duchem, jenž mu odhalí pravdu o své smrti. Hamlet chce podlou vraždu pomstít; dle svého plánu tedy začne předstírat, že zešílel. Jeho matka (královna Gertruda), její nový manžel a zároveň bratr zesnulého (král Claudius) i Polonius (předseda státní rady) se domnívají, že princovo šílenství zapříčinila nešťastná láska k Ofelii, Poloniově dceři, které Polonius zakázal jakékoli další možné schůzky či korespondenci s Hamletem. Následují další zápletky jako například příjezd bývalých Hamletových spolužáků Rosencratze a Guildensterna, či návštěva herců, kteří sehrají scénu, kterou Hamlet sám napsal, a která je natolik totožná s otcovou vraždou, že králův vrah Claudius nesnese psychický nápor a předčasně opustí místnost. Ještě tu noc zabije Hamlet v matčině pokoji odposlouchávajícího Polonia, Claudius zároveň začíná pochybovat o opravdovosti duševní choroby mladého prince. Hamlet je proto poslán do Anglie, kde se mu jen díky vlastní bystrosti a chytrosti podaří uniknout smrti. Následně se zase vrací domů dokončit svůj úkol. Vrací se právě v době pohřbu milované Ofelie, která za doby jeho nepřítomnosti zešílela a utopila se, když se pod ní ulomil suchý pahýl při tom, co věšela na větve stromů u potoka věnce květů. Závěr je tragický – Laertes vyzývá Hamleta k souboji, při kterém zahynou nejen oba soupeři, ale i královna, jež se otráví vínem původně určeným Hamletovi. Těsně před smrtí Hamlet probodne Claudia otráveným rapírem, který měl být použit proti němu samému, tak nakonec pomstí vraždu otce i matky. Poté skoná. V tu chvíli přichází Fortinbras ( norský princ ) spolu s dalšími anglickými vyslanci a od Hamletova přítele Horacia se dozvídají Hamletův příběh tak, jak se skutečně odehrál.
Slohové prostředky jsou voleny s nesmírnou pečlivostí podle toho, aby chování osob nijak nezkreslovaly k nežádoucím výsledkům. Podobně jako v jiných jeho hrách i zde Shakespeare s oblibou líčí napínavé peripetie příběhu a celou situaci oživuje pozoruhodnými záměnami – ať už výměnou dopisu s rozsudkem smrti nebo otráveného meče.
Vše je podmalováno nečekanými zvraty v ději a spoustou apostrof i metafor. Mluva postav jen udivuje gejzíry básnických prostředků, přesto však barvitý jazyk ani v nejmenším nesnižuje čtivost příběhu.
Z díla je však patrný i poněkud záporný názor na život zde na Zemi. Ten je považován spíše za utrpení, kterým musíme projít, než za cokoliv krásného a příjemného, jak by člověk očekával od renesančního autora. Je to patrné například z dialogu Horacia a Hamleta:
Hamlet: „Je se mnou konec Horacio. Ty, který tu zůstaneš. Všem, kteří nevědí, o co mi šlo, dej o tom věrnou zprávu.“
Horacio: „Ne, nezůstanu živ.“
…Hamlet: „Jestli jsem byl kdy blízký tvému srdci, zřekni se ještě na čas blaženství, trap se tu v drsném světě dál a vypověz můj příběh.“
Téměř mě až zaráží, jak je možné, že v renesančním období, kdy se lidé snažili vychutnávat vše pěkné a užívat si, se zde objevuje někdo s tak opačným názorem. Snad možná slouží tyto fráze pouze k dokreslení děje (vždyť právě toto je rozhovor z okamžiku, kdy tragédie vrcholí). Přiklonila bych se však spíš k názoru, že jde o skutečný autorův názor, jenž byl vsazen do promluvy výše uvedených postav. Shakespeare tak podle mě jen poukazuje na to, že i zdánlivě klidná a vyrovnaná renesance se svými vysokými ideály má své stinné stránky, které by neměly zůstat přehlíženy. William Shakespeare se dostává hluboko do lidských úvah, barvitě popisuje nejniternější pocity svých hrdinů a realisticky líčí příčiny těchto pohnutek mysli.
Já osobně považuji Tragický příběh dánského prince Hamleta za velice zdařilý a všem ostatním jej mohu jen doporučit.
Použitá literatura: William Shakespeare - Tragický příběh dánského prince Hamleta (překlad Zdeňka Urbánka).
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát